Blog: Přítelkyně pokerového hráče.

Nový seriál o tom, zda je život vedle pokerového hráče o tolik odlišný než vedle muže s běžným zaměstnáním.

Připravili jsme pro vás nový seriál naší redaktorky anny91, který nese název "Přítelkyně pokerového hráče". Věříme, že nejen dámy, ale také pánové si rádi zpříjemní chvilku přečtením pár řádků radostí, ale také strastí, které přináší život vedle hráče pokeru.

Jak to všechno začalo ?

Na úvod bych asi měla říct, jak jsem k tomu mému pokerovému hráči přišla. Z modrýho nebe mi do náruče nespadl. Naopak. Potkali jsme se jako dva "náctiletí" na střední, kde ani jeden z nás neměl o pokeru ani „šajnu“ a spíše jsme se zajímali o vodění za ručičky a alkoholové dýchánky s přáteli.  Poker mezi nás dva přišel z čistajasna.

Celkově jsme spolu 5 let, když teda vynechám menší odmlky, za které může více méně náš společný kamarád – balíček karet. Díky těmto chvilkám osamocení jsem poker nesnášela a v domnění, že já jsem bez chyby (jak naivní), takže jsem veškerou vinu házela právě na přítelův nový „koníček“. 

 

Kompromis...

Po čase, kdy jsme to dali opět nějak do pořádku, jsem si řekla, že je ve vztahu důležitý kompromis a že pokud on toleruje mé páteční tanečky s kamarádkami, tak já musím přetrpět pokerové dýchánky s kamarády. Nebylo to snadné. Následovalo mnoho dlouhých večerů, kdy jsem na něj čekala a čekala hlavně na to, zda přijde s nadšením či zklamáním. Věděla jsem ale, že tomu musím dát šanci, a tak si čekání zpříjemňovala holčičími večery s romantickými komediemi a osamocenost zapíjela vínem.

Postupem času to možná byla i má zvědavost, která mě donutila občas mu kouknout přes rameno a podívat se, co se vlastně na tom monitoru děje. Čím dám častěji jsem se ho ptala na věci okolo hry, ale i když se mi to snažil vysvětlit jak jen mohl, stále jsem na to čuměla jak tele na nový vrata. Tak jo, dám pokeru šanci. Ve chvilkách volna jsem si googlila výrazy jako „raise“, „call“ (nesmějte se) abych teda věděla vo co go a následně s nadšením příteli psala, že už vím, co znamená button a k čemu je. Vím, že to zní směšně, ale já věděla, že mu tím udělám radost a že je to nějaká snaha přiblížit se k jeho novému stylu života.

 

Odpor následně vystřídala ještě větší zvědavost a já ho sledovala při turnajích, tajně držela palce, aby nepoznal, že mě to svým způsobem chytlo a radovala se jak se jeho výhry z prvních $20 zvětšují a zvětšují.

 

Anny a poker!

Následně jsem ho přemluvila, aby mi pomohl s nickem na starech, poslal mi $10 a v naději, že z nich udělám majlant (opět velice naivní), jsem se jako super ryba pustila do „velkých“ turnajů – přesněji turnaje za $0.10 pro 360 lidí. Přes první obrovské nadšení a prohýřených $10 jsem se přenesla velmi rychle, raději si našla práci v casinu a pokerovou kariéru přenechala mému příteli, kterému to jde podstatně lépe.

 

Byla jsem s ním při jeho prvních výhrách i prohrách, usínala s notebookem v posteli, když jsem ho sledovala a palce už mu na „tajňačku“ nedržím. Naopak má ve mně 100% podporu a já mu vždy s největší pýchou a nadšením fandím.

 

Tak takhle jsem ke svému pokerovému příteli přišla a příště se můžete těšit na to, jak trávíme neděle ;-))