Dnes si popovídáme s Janem Růžkem - mistrem ČR a vítězem prestižních lig v Counter-Strike 1.6. Jeho kariéra, během které si prošel předními českými a zahraničními týmy, je už dávno minulostí a nyní přešel na další sportovní disciplínu. O tom, jak se ze známeho hráče pod přezdívkou „Superstar" stal nyní již stejně známý „JohnyC1337", jsme si připravili dnešní rozhovor.

 

Ahoj Honzo. Známe se z PokerStrategy.com, kde tě všichni máme za úspěšného pokerového hráče, jenže ty ses během svého života věnoval i dalším věcem na té nejvyšší úrovni. Není to tak dávno, kdys býval progamerem v předních českých týmech. Jak je to dlouho, kdy jsi za profesionálním hraním her zavřel dveře?
Ahoj! Ano, před tím, než jsem se naplno pustil do pokeru, jsem se věnoval hraní Counter-Strike 1.6. Poslední větší turnaj byl přibližně před dvěma lety a po něm jsem se s ostatními členy týmu dohodl, že už nadále pokračovat nebudeme.

 

Můžeš nám trochu přiblížit, ve kterém týmu či týmech ses pohyboval a jak dlouho ses progamingu věnoval?
Counter-Strike jsem hrál dohromady asi osm let, přičemž prvních šest let jsem rozhodně nehrál na takové úrovni, aby se to dalo nazývat profesionálním hraním. Takže nejlepších výsledků jsme dosahovali v podstatě poslední dva roky. V té době jsme měnili sestavu pěti hráčů jen zřídkakdy, takže změny byly jen v týmech, ve kterých jsme působili. Mezi nejznámější patřily v té době určitě eXtatus, infernity, eSuba anebo německý tým myRevenge.

 

Pověz nám - jak ses dostal od „klasického hraní" CS 1.6 až k reprezentování takových týmů, jaké jsi jmenoval?
Tak mé hraní začalo tím, že jsem chodíval na klasické public servery, kde jsem s nikým ještě nekomunikoval přes Team Speak či podobné programy a hrál jsem jen čistě na sebe. Pak si mě tam všiml nějaký hráč a navrhl mi, jestli nechci vstoupit do jejich týmu a hrát už regulérní zápasy do lig na různých portálech. Nabídku jsem přijal a poznal jsem tak plno dalších lidí, se kterými jsem týmy měnil a zakládal sám nové.
Postupně jsme se zlepšovali a nakonec se sešla ta správná pětice, která si sedla jak ve hře, tak v osobním životě. Začali jsme se umisťovat na předních příčkách lig a turnajů, až nás začali oslovovat manažeři různých celků. Plno nabídek jsme odmítli a některé (např. těch do výše uvedených týmů) jsme přijali.

 

Jak vypadal takový progamingový trénink a jak často jste museli trénovat, abyste se drželi na potřebné úrovni?
Týmové tréninky a zápasy jsme měli asi tak dvakrát třikrát do týdne. Pokud se chystala nějaká větší akce či živý turnaj, tak jsme trénovali víc. Jinak ale trénoval každý sám, obvykle šest až sedm dní v týdnu. Prostě nás ta hra moc bavila.

 

Jen pro představu - kolik ti bylo, když si s „céeskem" začínal na progamingové úrovni?
Přece jen už je to trochu dávno a je těžké určit, od kdy se jednalo o progamingové hraní, ale bylo mi zhruba lehce po 20 letech.

 

Pojmenování „profesionální hráč" však minimálně v České republice není úplně přesné. Z výpovědí ostatních hráčů je jasné, že se jenom progamingem hráč uživit nedokáže. Přesto si člověk něco vydělá. Jak jste na tom byli vy - blížily se výhry spíše drobnější brigádě, nebo už opravdu nějaké práci? A z čeho měl tým hlavní příjmy - sponzoři, nebo výhry v turnajích?
Podle informací, které jsem měl, se dalo progamingem uživit pouze na světové top úrovni a tak vysoko žádný český tým v té době nebyl. Takže se jednalo spíše o příjemnou brigádu.
My hráči jsme získávali finance převážně v podobě výher v různých turnajích. Také v podobě hardwaru od sponzorů. Hrát pod kvalitním celkem ale mělo své výhody v tom, že nám hradili cesty a startovné do turnajů.

 

Když už jsi sám nakousnul turnaje - kde všude jste v průběhu těch dvou let na nejvyšší úrovni byli? Nacestovali jste se hodně?
Většina akcí, kterých jsme se zúčastnili, byla v ČR a sem tam něco na Slovensku. Měli jsme jet hrát třeba i do Maďarska na velkou akci jménem Becup, ale kvůli špatné dohodě to nakonec bohužel padlo. Jinde v zahraničí jsme nebyli, protože úroveň zahraničních celků byla na obvykle mnohem vyšší úrovni a málokterý tým by chtěl vyslat a platit své reprezentanty s minimální šancí na úspěch.

 

Na který úspěch ze své progamingové kariéry vzpomínáš nejraději?
V paměti mám dvě akce, které v podstatě odstartovaly naši vítěznou éru. První z nich bylo vítězství v nejprestižnější československé lize, kde jsme, tuším, úplně poprvé na live akci porazili naše největší konkurenty, v té době působící pod celkem eSuby. Druhý úspěch následoval několik měsíců poté, když jsme vyhráli MČR a stali se tak mistry ČR v CS 1.6.

 

Když tak přemýšlím, to bylo někdy v době, kdy se finále MČR hrálo na Invexu v Brně před stovkami fanoušků. Bylo to i vaše vítězné místo, nebo jste titul vybojovali někde jinde?
V dobách, kdy se finále hrávalo na Invexu, jsem byl ještě pořádná lama, což je u hráčů ekvivalent pro pokerovou fish. 🙂 My jsme náš titul vybojovali na akci pořádané v Seči (ne Sochi :D). Atmosféra tam určitě nebyla tak famózní, jak tomu bývalo na Invexu, ale i tak to stálo za to.

 

Jak už jsme naznačili na začátku, tvá progamingová kariéra už je pryč. Proč jste nakonec skončili? Co bylo tím hlavním faktorem, který stál za zánikem vaší pětky?
Hlavní důvod byl ten, že se pro CS 1.6 přestaly pořádat turnaje a ligy. Sponzoři totiž začali sypat peníze do jiné hry, která nakonec „jedna šestku“ úplně nahradila – Counter-Strike: Global Offensive. Tato nová verze hry ale už prostě nebyla nic pro nás a její hraní nás nebavilo. Kdyby CS:GO nevzniklo, tak bychom asi ještě nějaký čas pokračovali v objíždění turnajů a hraní lig.

 

Každá hra však jednou končí a CS 1.6 tady bylo opravdu dlouho. Pro mnohé bylo jistě překvapení, že se tato verze udržela na progamingové scéně takovou dobu. Vývojáři před vydáním hlásali, že CS:GO bude po Source „návratem k 1.6". Zkoušeli jste CS:GO? A jak se ti hra líbila?
Ano, zkoušeli jsme ji a tým, pod kterým jsme v té době působili, po nás chtěl, abychom přešli na tuto hru a nadále je reprezentovali. Bohužel nás tato verze vůbec nenadchla a já osobně jsem hraním strávil do deseti hodin, což je úplné minimum. Určitě to mělo pozitivní vliv na můj vzestup v pokeru, protože jsem měl najednou kopec času, který jsem potřeboval něčím „zaplácnout“ a poker se ukázal jako správná volba.

 

Sám jsi nás nasměroval k další otázce, která byla na řadě. Po ukončení své progamingové kariéry jsi přesedlal na poker. Jak ses dostal právě k této hře? A hrála v rozhodování věnovat se této karetní hře i tvoje progamingová minulost?
Hmm… poprvé jsem poker hrál na Facebooku. Jednalo se, tuším, o nějakou tu Zyngu. No, rozhodně mě to začalo dost bavit a časem mi týmový spoluhráč poslal odkaz na PokerStrategy.com. Pak už to šlo jedno za druhým. 🙂 Poker jsem hrál o nějaké drobné už v době, kdy jsem se ještě věnoval hraní CS, ale daleko víc mě pohltil až tehdy, když mu nic jiného nestálo v cestě.

 

V pokeru ses potom evidentně našel. Dá se nějak porovnat profesionální hraní her a profesionální hraní pokeru?
Určitě je obojí časově náročně, a když se tomu člověk nevěnuje dostatečně, tak nemůže být dobý. Výhodou CS je určitě to, že kromě času a nějakých případných cestovních nákladů není možné nic ztratit. Také je to týmový hra, takže hráč je více v kontaktu s ostatními. Poker je více individuální, takže asi bude mít více společného s hraním například Starcraftu či jiných her, kdy je hráč sám za sebe.

 

A jak bys porovnal emoce, které během hraní prožíváš? Dají se porovnat třeba momenty, kdy se ve vyrovnaném utkání hraje o poslední rozhodující bod s tím, když čekáš na poslední kartu u nějaké velké pokerové hry?
Částečně se v tomto chci odkázat na předchozí odpověď, kde mi opět přijde, že týmová atmosféra a případná radost je větší. V pokeru jsem ale čiště online hráč a tudíž nedokážu porovnat tyto momenty například s výhrou nějakého většího živého turnaje.
Co se online hraní týče, tak mi to přijde dost podobné a rozhodně jsem doma neskákal radostí před počítačem při výhře proti dobrému týmu ani při vyhrané velké pokerové „handě“. Jako znatelnou změnu ale určitě vidím komunitu lidí, která je v případě pokeru nesčetněkrát přátelštější a fajn než Counter-Strike komunita… Alespoň tedy ta, ve které působím já na PokerStrategy.com.

 

Když se teď už naplno věnuješ pokeru, nechybí ti někdy to profesionální hraní CS? Nesvrbí tě někdy ukazováček na myši?
Zhruba půl roku po rozpadu našeho týmu jsem chodíval znovu na public servery, případně se občas dohodl na nějaký mix (přátelský zápas s kamarády). Časem mi to ale přestalo chybět a teď to pustím tak jednou za dva tři měsíce. Rozhodně mi ale chybí ty okamžiky z lan akcí a přepadá mě nostalgie teď, když píšu tento rozhovor. 🙂

 

Dovol mi závěrem tě poprosit o vypíchnutí po jedné věci, kterou ti podle tebe progaming dal do hraní pokeru a co by ti hraní pokeru dalo, kdybys šel opačným směrem.
Snahu a potřebu na sobě pracovat, pokud chci v dané činnosti něčeho dosáhnout. A je to obousměrné. 🙂

 

Děkuji ti tedy mnohokrát za příjemné povídání, ve kterém jsme zavzpomínali na tvou progamingovou minulost. 🙂 Přeji ti hodně štěstí u pokerových stolů a pokud se zase vydáš na nějaký ten public server, tak ať ti to šlape i tam. 🙂
Díky moc. A kdyby měl někdo nápad a chtěl by uspořádat lan akci v „jedna šestce“, tak určitě jedu!