Potřebujeme stále November Nine?

Barry Carter se zamýšlí nad pauzou před finálovým stolem Main Eventu WSOP a ptá se, jestli je stále potřeba.

Příběh Grega Mersona byl pro November Nine velký úspěch

Dnes se uskuteční po tříměsíční odmlce již šestý finálový stůl Main Eventu WSOP s tzv. "November Nine" pauzou.

Rozhodnutí pozastavit červencovou akci v Riu a znovu ji rozběhnout až v listopadu se, když byl návrh poprvé nadnesen, zdálo absurdní, ale nyní už je to víceméně součástí pokerové tradice.

Pokerový svět se změnil dramaticky od zavedení November Nine. V prvních třech letech si většina "November Ninerů" pravděpodobně vydělala více za smlouvy se sponzory, než kolik skutečně vyhrála na finálovém stole.

Garantovaný televizní čas, spojen s účastí ve finále největšího turnaje roku a fakt, že cesta k němu byla roztažena na dobu tří měsíců, byl velmi lákavý pro online pokerové herny. Ve výsledku tak herny investovaly obrovské sumy peněz a mediální pozornosti směrem k finálovému stolu.

To se ale všechno změnilo po Černém pátku v roce 2011 - zničehonic ta nejlákavější věc na celé pauze zmizela, nebo alespoň výrazně vybledla. Toto bude třetí November Nine ve světě po Černém pátku, takže otázka zní - stojí to stále za to?

Čest stát se November Ninerem

Matt Giannetti se během pauzy stal WPT šampionem

Přestože nemohou nyní očekávat sponzorské smlouvy, které by jim dokázaly změnit život, hráčům i přesto přirostl koncept November Nine k srdci. Stát se November Ninerem je úspěch sám o sobě, dalo by se říci, že na úrovni vítězství (menšího) náramku. A pojmenovat někoho, kdo se dokázal dostat na finálový stůl velkého turnaje, tento úspěch ještě více podtrhuje.

Faktem je, že spousta dnes již zaběhnutých hráčů si udělala jméno na finálovém stole:

Dennis Phillips, Scott Montgomery, Ivan Demidov, Chino Rheem, James Akenhead, John Racener, Joseph Cheong, Martin Staszko nebo Jeremy Ausmus, ti všichni se stali známými pokerovými jmény účastí na finálovém stole.

Kombinace momenta a zajištěného příjmu za 9. místo má zároveň na svědomí, že vídáme nejméně jednoho November Ninera dosáhnout během tříměsíční pauzy dalšího velkého výsledku. Ivan Demidov skončil třetí na WSOPE v roce 2008 a jak James Akenhead, tak i Antoine Sauot se probojovali na finálový stůl toho stejného eventu hned následující rok. Joseph Cheong zaznamenal několik šesticiferných výsledků během pauzy v roce 2010 a stejně tak i Matthew Jarvis. V roce 2011 přišly možná nejpůsobivější úspěchy November Ninerů, když Sam Holden vyhrál Late Night Poker a Matt Giannetti během pauzy získal WPT titul.

Návaznost a mediální humbuk

Mělo by se JC Tranovi dostat více mediální pozornosti za účast ve finále?

Jedna z věcí, kterou pauza rozhodně dokáže, je nabídnutí jakéhosi pocitu návaznosti mezi WSOPE a WSOP. Namísto pocitu, že se jedná o dva samostatné eventy, nyní WSOPE působí jako součást celé série. Tomu napomáhá i fakt, že o titul WSOP Player of the Year (WSOP hráč roku) se stále bojuje i na WSOPE a jeho Main Event může výrazně ovlivnit výsledek.

Tím nejdůležitějším důvodem, proč mít pauzu před finálovým stolem, je ale vytvoření mediálního humbuku kolem televizního přenosu finálového stolu.

Nejsem si jist, jestli se to daří stejně dobře, jako tomu bylo kdysi.

Bez přítomnosti velkých online sponzorů, jako tomu bylo v dobách před Černým pátkem, už není počet dolarů na marketing, sypaných do finálového stolu ze strany online pokeru a pokerových médií, tak vydatný jako dříve.

Například se patří říci, že JC Tran je ve světě pokeru obrovské jméno; po Philu Iveym a Michaelu Mizrachim je to největší jméno, které se kdy stalo November Ninerem. Přesto jsme toho o něm příliš neslyšeli od chvíle, kdy se probojoval na finálový stůl (já sám jsem se s ním bez úspěchu pokoušel domluvit rozhovor).

Fakt, že tak velký příběh, jako je jeho účast na finálovém stole, nevzbudil obrovský povyk, je pro mě zklamáním. Obecně se ale čísla sledovanosti od zavedení pauzy zvedla - a to je tou hlavní metrikou úspěchu.

Udělat z televizního pokeru divácký sport

Element živé divácké kulisy dělá z November Nine unikátní zážitek

Jednou z dobrých aspektů marketingové stránky pauzy je skutečnost, že pomáhá lépe vyprávět příběh a zformovat postavy tohoto příběhu. Jednou z největších výzev, před kterou televizní producenti pokeru stojí, je udělat stůl plný neznámých hráčů zajímavý a pauza skvěle slouží k tomu, abychom poznali hráče více do hloubky, než bychom dokázali pouze z jednoho rozhovoru na ESPN.

Lidé si pamatují "lidové" postavy jako Darvin Moon a Dennis Phillips; nebo Grega Mersona, chlapíka, který porazil drogovou závislost, aby se stal šampionem; nebo možná letos promotéra nočního klubu Jaye Farbera, který slibuje párty, ať už se stane cokoli.

Tyto pauzy nám poskytují mnohem širší kontext, kdo tito hráči jsou.

Možná nejvíce vzrušující věcí na November Nine je fakt, že je to tím nejbližším k diváckému sportu, co ve světě pokeru kdy uvidíme. Pauza je dostatečně dlouhá, aby hráči dopravili na místo 50 svých kamarádů, oblékli je do stejnokrojů, opili je a přiměli je fandit a zpívat u každého potu, který vyhrají. To je u pokeru opravdu unikátní a vzrušující, a pokud chceme někdy prodat poker jako divácký sport, tohle je způsob, jak to provést.

November Nine možná není zemí zaslíbenou, jako tomu bylo kdysi, a možná nesplní cíle, které si původně předsevzala, ale myslím si, že je tu, aby zůstala. Už nyní se stala součástí pokerové historie, a pokud nic jiného, samotný finálový stůl působí díky této "listopadové devítce" mnohem více jako sportovní událost, než cokoli jiného ve světě pokeru.

Napsal Barry Carter l Barry Carter na Twitteru

//