Dealy v turnajích

Úvod

V článku se dozvíte

• Jaké jsou různé způsoby dealu
  
• Zda udělat deal, nebo dohrát bez dealu
• Jaký deal je vhodný s jakým stackem
  

Namísto dohrání turnaje do konce se účastníci finálového stolu MTT mohou dohodnout na rozdělení zbývajících peněz mezi sebe. Možnost dealu začne být aktuální, jakmile se dosáhne finálového stolu, ale většinou se používá hlavně v případě, kdy v turnaji zbývají pouze 2-3 hráči.

Fakt, že jsou ante a blindy ke konci turnaje poměrně vysoké v poměru k velikosti průměrného stacku, činí z dealu v MTT poměrně atraktivní záležitost. Tento článek Vás provede výhodami a nevýhodami domlouvání dealu v MTT.

Různé způsoby domlouvání dealu

Oblíbená metoda, která se považuje za spravedlivou, je rozdělit prize pool podle počtu žetonů jednotlivých hráčů. Sečtou se peníze zbývající v prize poolu, odečte se minimální možná výplata pro každého hráče a zbytek peněz se proporcionálně vyplatí jednotlivým hráčům podle počtu jejich žetonů.

U finálového stolu zbývají tři hráči. Výplaty pro zbývající hráče činí dohromady:

• 1. místo: $50.000
• 2. místo: $30.000
• 3. místo: $20.000

Celkem: $100,000

Stacky jednotlivých hráčů jsou:

• Hráč A: 200.000
• Hráč B: 120.000
• Hráč C:  80.000

Celkem: 400,000

V procentech mají hráči následující počet zbývajících žetonů ve hře:

• Hráč A: 50%
• Hráč B: 30%
• Hráč C: 20% žetonů.

Jelikož hráč na třetím místě má jistotu, že získá minimálně $20,000, je toto číslo použito jako základ pro výpočet dealu, protože tuto částku obdrží všichni hráči v každém případě. Takže nejdříve ze všeho bude $60,000 (3x$20,000) odečteno z celkové sumy $100,000 a tato částka se rozdělí mezi hráče rovnoměrně. Zbývající částka $40,000 se pak mezi ně rozdělí odpovídajícím způsobem podle počtu jejich žetonů. Hráč A dostane 50%, hráč B 30% a hráč C 20% zbývajících peněz.

Výsledek pak vypadá takto:

• Hráč A: 40.000$
• Hráč B: 32.000$
• Hráč C: 28.000$

Jak je vidět v příkladu, metoda rozdělení podle počtu žetonů nabízí každé straně spravedlivé rozdělení. Platí to ale pouze v případě, že jsou stacky hráčů přibližně vyrovnané. Například hráč C na shortstacku vyhraje více peněz, než kdyby vypadl okamžitě, a chipleader dostane méně, než by získal za klasické vítězství v turnaji.

To se ale mění v okamžiku, kdy jsou počty žetonů jednotlivých hráčů více nevyvážené.

Příklad, založený na výplatní struktuře herny PartyPoker:

$11 ($10 + $1 fee) - klasický turnaj pro 500 hráčů, zbývají 3 hráči

Prize pool: $5,000

• 1. místo obdrží $1,250 (25%)
• 2. místo obdrží $700 (14%)
• 3. místo obdrží $413 (8,26%)

Počty žetonů:

• Hráč A: 80%
• Hráč B: 10%
• Hráč C: 10% celkového počtu žetonů ve hře.

Zbývající prize pool činí $2,363. Jelikož hráč na třetím místě obdrží $413, odečtou se tyto peníze z prize poolu. Takže zbývá $1,124 ($2,363 - $1,239), které se rozdělí proporcionálně podle toho, kolik má který hráč žetonů. Tedy hráč A dostane dalších $889.20 a hráči B a C získají navíc $112.40.

Výsledek pak vypadá takto:

• Hráč A získá 1312,20$
• Hráč B získá 525,40$
• Hráč C získá 525,40$

V tomto příkladě z toho vyjde chipleader lépe než dva shortstaci. Zatímco při klasické výplatě a výhře by získal 25%, takto získá 26% z prize poolu. To dokazuje, že metoda rozdělení podle počtu žetonů je v situaci, kdy nejsou stacky vyrovnané, výhodnější pro chipleadera.

Vypočítáte hodnotu žetonů za pomoci ICM kalkulátoru a rozdělíte zbývající peníze odpovídajícím způsobem. Tato metoda je ještě více spravedlivá než metoda rozdělení podle prostého počtu žetonů. Můžete si udělat představu, co je asi tak fér, a pokusit se přesvědčit protihráče, aby přistoupili na metodu, která je výhodnější pro Vás. Protože obecně řečeno, pouze pár protihráčů skutečně pozná, co je fér.

Pro výše zmíněné příklady by to v takovém případě vycházelo:

Příklad 1 se stacky 50%, 30%, 20% (v závorkách - výsledky metody rozdělení podle prostého počtu žetonů):

• Hráč A: $38,392, ($40,000)
• Hráč B: $32,750, ($32,000)
• Hráč C: $28,857, ($28,000)

Příklad 2 se stacky 80%, 10%, 10% (v závorkách - výsledky metody rozdělení podle prostého počtu žetonů):

• Hráč A: $1,133, ($1,312)
• Hráč B: $614, ($525)
• Hráč C: $614, ($525)

Můžete jasně vypozorovat, že touto metodou vyjde výplata pro hráče s velkým stackem hůře, pro hráče se středně velkým stackem o něco málo lépe a pro hráče na shortstacku evidentně lépe.

Další metoda, metoda dohrání po dealu, funguje tak, že se rovnoměrně rozdělí prize pool mezi zbývající hráče a hra se dohrává o zbytek peněz. Tato metoda se často používá, když mají hráči přibližně stejně velké stacky, protože všichni dostávají stejně velkou část prize poolu a o zbytek se, jak už bylo řečeno, dohrává. Hráči samotní rozhodnou, kdo dostane peníze navíc - pouze vítěz (nebo domluvená zbývající místa) dostanou extra výplatu.

$11 ($10 + $1 fee) - klasický turnaj pro 500 hráčů, zbývají 3 hráči

Prize pool: $5,000

• 1. místo obdrží $1,250 (25%)
• 2. místo obdrží $700 (14%)
• 3. místo obdrží $413 (8.26%)

Zbývající prize pool činí $2,363. Hráči se dohodnou na metodě dohrání po dealu a rozdělí si prize pool na tři stejně velké části a určitou zbývající částku, která bude ponechána pro vítěze. Tudíž každý dostane $700 a zbývajících $263 ($2,363 - $2,100) bude přiděleno vítězi turnaje.

Výsledek pak vypadá takto:

• 1. místo získá $963
• 2. místo získá $700
• 3. místo získá $700

Ukazuje se, že tato metoda je výhodnější pro shortstacky. Hráč na třetím místě by v tomto případě obdržel stejně jako hráč na místě druhém. Navíc je tu pořád příležitost vyhrát dalších $263 za první místo. Pokud byste byli ale v této fázi chipleader, tato metoda pro Vás není nejlepší variantou, protože z dealu vyjdete hůře než metodou rozdělení podle počtu žetonů, i kdyby se Vám podařilo v turnaji zvítězit.

Tato metoda jednoduše kombinuje metodu dohrání po dealu a metodu rozdělení podle počtu žetonů. Nejdříve každý hráč obdrží pevně určenou částku za své místo a za to, že vydržel v turnaji a má stále nějaké žetony, stejně jako je tomu při použití metody dohrání po dealu. O zbývající částku se už ale nedohrává, nýbrž je rozdělena mezi hráče použitím metody rozdělení podle počtu žetonů.

Tato metoda byla vytvořena kvůli tomu, že shortstaci často nechtěli přistupovat na deal pomocí metody rozdělení podle počtu žetonů, protože svou hodnotu mají nejen jejich žetony, ale i místo, na kterém sedí. I s malým stackem totiž mají stále možnost turnaj vyhrát. (Známé rčení říká: “Vše, co potřebujete, je žeton a židle.”)

ICM kalkulace jsou spravedlivější, ale rozumí jim pouze pár hráčů. Už vůbec nelze říci, že by je dokázali z hlavy vypočítat. Čím menší Váš stack je, tím výhodnější pro Vás je dostat velký podíl za své místo. Jako velký shortstack byste měli navrhovat právě takový deal.

Deal nebo bez dealu?

Samozřejmě záleží na každém, jestli deal přijme nebo ne, ať už je v té chvíli na jakékoli pozici. Nicméně existují určité faktory, které hovoří ve prospěch dealu, a faktory, které hovoří proti němu; a podle nastalé situace byste měli tyto faktory zvážit, přijde-li na řešení možného dealu.

Pro:

• Máte velký stack a mohli byste z dealu vyjít stejně dobře nebo dokonce lépe, než když turnaj vyhrajete.
• Vy sami nemáte s turnaji nebo finálovými stoly příliš zkušeností a cítíte, že Vaši soupeři jsou silnější.
• Jste unaveni nebo nemáte čas turnaj dohrát.
• Blindy a ante jsou tak vysoké, že byste se mohli odblindovat, než dostanete hratelnou kombinaci.
• Peníze, o které na finálovém stole hrajete, jsou na Vás příliš velké, a raději byste proto zvolili bezpečnější cestu než maximální EV.

Proti:

• Jako shortstack byste z dealu vyšli jen nepatrně lépe, než když z turnaje vypadnete hned v příští handě.
• Váš profit v pozici chipleadera by byl po dealu znatelně menší, než by byl za použití metody rozdělení podle počtu žetonů nebo samotného vítězství v turnaji.
• Vaši soupeři jsou mnohem slabší než Vy a existuje velká šance, že byste i tak mohli v turnaji zvítězit bez dealu.

Jaký deal je vhodný s jakým stackem?

Několik zlatých pravidel, kterou metodu dealu byste měli upřednostnit s jakým stackem:

Jako chipleader, když jsou vysoké blindy, kde všichni Vaši soupeři mají méně než 10 BB, byste měli přijmout jedině deal, který Vám zajišťuje v podstatě výhru podobnou té za první místo nebo odpovídá částce vypočtené metodou rozdělení podle počtu žetonů. Můžete totiž jednoduše dostávat své soupeře pod tlak tím, že je budete vystavovat neustále svým all-in pushům. Pokud mají soupeři 15-20 BB, je to obtížnější, protože okamžitým all-inem riskujete příliš mnoho a Vaše standardní raisy mohou agresivnější hráči re-stealovat. Takže to záleží i na tom, jak pasivní jsou Vaši protihráči.

V takové situaci byste se měli snažit soupeře přimět k dealu metodou rozdělení podle počtu žetonů. Je to pro Vás dobré v tom, že můžete tímto způsobem získat dokonce více, než je výhra za první místo, což je výhodné, protože soupeři si tohoto faktu nemusí ani všimnout, a i když si toho všimnou, mohou upřednostnit větší jistotu výplaty a na deal i tak přistoupit. Pokud je na soupeřích vidět, že hrají o pro ně velké peníze, metoda dohrání po dealu by na ně mohla mít ten negativní efekt, že by mohli hrát lépe, jelikož už mají jistotu větší výplaty. Takže metoda rozdělení podle počtu žetonů je pro Vás v takové chvíli lepší možnost než metoda dohrání po dealu.

Jestli je deal dobrý nebo špatný, často závisí na situaci a stylu hry Vašich soupeřů. Pokud se dostáváte pod tlak hráčů s velkým stackem, protože nechcete vypadnout před shortstacky, často nemáte jinou možnost než hrát velmi tight a pomalu se nechat odblindovat. V takovém případě byste měli s dealem spíše souhlasit. A pokud to bude možné, snažte se prosadit deal pomocí ICM metody.

Jako shortstack byste nikdy neměli přistupovat na deal pomocí metody rozdělení podle počtu žetonů. Peníze by měly být rozděleny buď ICM metodou, nebo metodou odměny za místo. Hodnota shortstacku je často mnohými podceňována, přestože je v takové situaci mnohem jednodušší hrát optimálním způsobem. Pokud jste například jediný hráč s méně než 10 BB, můžete pushovat all-in s marginálními handami i do chipleadera, zatímco hráči se středně velkými stacky jsou často nuceni zahazovat poté, co od hráče s velkým stackem dostanou re-raise. Často se s takovým stackem můžete dostat do heads-upu a zkusit své štěstí, jelikož většina hráčů je se svými žetony prostě příliš neopatrná.

Závěr

Je často na individuálním rozhodnutí, jestli by se hráč měl snažit vyjednávat se svými protihráči deal, nebo ne. Zpravidla by otázka měla prostě znít: Jak velké jsou moje šance na vyhrání větší sumy, když bude turnaj dohrán a nebude předčasně ukončen? Jsem ochotný si o tak velké částky zahrát?

Pokud situace hovoří pro deal, měli byste si jako chipleader vybrat metodu rozdělení podle počtu žetonů, zatímco ICM metodu spíše v pozici hráče se středně velkým stackem nebo na shortstacku.